Povídky

Hurá! Jsem šťastná jako blecha. Včera přišel dopis od profesorky Mcgonagallové. V něm stálo, že se ke mně dneska staví nějaký Bradavický šafář. A poté, co si nakoupím věci do školy, se ubytuju v nějakém hostinci. Oblékla jsem si modré džíny, červené tričko a tenisky. Vlasy jsem si dala do culíku.

Někdo zaklepal.

,, Ano?“

,, slečno Grayová? Někdo si pro Vás přišel.“

Před ND stál nějaký vysoký chlapík v dost divném oblečení. Jsem samozřejmě obeznámena, že se v kouzelnickém světě nosí hábity, ale tohle bylo něco jiného.. Jakmile si mě všiml, na jeho přívětivém obličeji se objevil úsměv.

,, Ty musíš bejt Elisabeth, že? Řekl a ,,poplácal“ mě po rameni.

,, J-jo“

,, Já sem Hagrid. Takhle mi všichni říkaj. Tak se tadyhle toho chytni, to nás přenese na to správný místo.“ Tak jsem se tedy chytla toho hrníčku spolu s ním a za chvilku jsem pocítila nepříjemné škubnutí u pupíku.

Objevili jsme se před ne moc hezky vypadajícím hostincem. Nedůvěřivě jsem se zadívala na Hagrida, který mě vedl dovnitř. Naštěstí se to vyvíjelo dobře a už jsem stála čelem k zaplněné ulici. Lidi jako by šíleli a já jsem zírala.

,, Tak tohle je Příčná. NO tak poď, máme drobet na spěch. Víš, profesor Brumbál, von ještě něco potřebuje. Nejprv musím koupit hůlku. Peníze už tady mám.“

,, Jasně, tak dobře,“ vykoktala jsem ze sebe. Došli jsme ke staršímu obchůdku. Ve výloze byly hůlky.

,, Tak teda já tě tu nechám. Za chvilku přidu, zatím ti seženu vostatní věci.“ kývl na mě a odešel. Nejistě jsem otevřela dveře.

,, Je tady někdo?“ zavolala jsem do liduprázdného obchodu.

,, Dobrý den, čím Vám mohu pomoci?“ ozval se klidný hlas. I přesto jsem se lekla.

,, Já... potřebuji hůlku. Jedu do Bradavic pane.“ Muž se nepatrně pousmál a potom mě začal měřit nějakým metrem, který vlastně měřil sám.

,, Tak co tady máme...zkuste tuhle, deset palců dlouhá, ohebná, mahagonové dřevo, žíně jednorožce .Mávněte s ní.“ dodal.

Vzala jsem ji do ruky ovšem nic se nestalo ani po tom, co jsem s ní párkrát zamávala.

,, Tu ne. Možná tady tu...dvanáct palců, eben, vílí vlas, poddajná?“ navrhl, ale ani ona nebyla ta pravá. Postupně jsem vyzkoušela už deset hůlek.

,, Ale, ale máme tady náročného zákazníka! Možná, že... no sice druh těchto hůlek používají jen..no uvidíme.“ mumlal si pro sebe prodavač a podal mi další hůlku. ,, jedenáct palců dlouhá, nepoddajná. Ořechové dřevo, blána z dračího srdce.“ Mávla jsem hůlkou a v tu chvíli se kolem mě vytvořil černý vír, který po chvilce zmizel. Vím že je to ona. Moje hůlka.

,, Ano, tahle se k vám výborně hodí.“ konstatoval prodavač.

Hagrid mi zatím sehnal všechny věci. Ani se nedivím, když jsem tam zkysla tak hodinu.

,, Tak už máš hůlku? To je super, teď se můžeš ubytovat v děravým kotli, to je ten hostinec, co jsme jím prošli sem. No já už musím do Bradavic.“ rozloučil se se mnou a mě nezbylo nic jiného, než si donést věci na pokoj do Děravého kotle.