Povídky

Lekla jsem se jako...já nevím, prostě hodně.

,, Jak to že mluvíš?“ Klobouk se jen zasmál.

,, Jsem Moudrý klobouk, musím něco umět.“

,, Jo jasně, ale jak je možné, že si o mě věděl? Říkal jsi že si na mě čekal.“

,, No to víš...když tady byl...“

,,Kdo?“

,, Ale nikdo“ „Bože to je divný klobouk“ pomyslela jsem si.

,, Co si to o mě myslíš?!“ řekl rádoby naštvaně.

,, Jen to nejlepší!“

,, Já vím.“ Co?

,, Nechtěl bys mě už zařadit? Už jsem tady tak deset minut.“

,, Deset minut to není. Jsi stejně netrpělivá, stejně jako...“

,, Sakra o kom to pořád mluvíš?“ Vážně už mě to štve...

,, To nic, nevšímej si mě.“

,, Jak si tě můžu nevšímat, když pořád něco meleš?“ Tohle klobouk přešel bez komentáře. Ani se nedivím.

,, Tak co? Máš vybranou kolej?“ zeptala jsem se.

,, Hm..jak to tak vidím...Mrzimor rozhodně ne. V tom jsi spolu s...“

,, S kým“ skočila jsem mu rozzlobeně do řeči.

,, Se tvou...rodinou.“ Rodinou?! „ Jo přesně tak. Všichni ze tvé rodiny jste v tomhle stejní. Nepomůžete, dokud nevíte proč. A bez přátel si taky docela poradíte.“ To bych řekla. V mojí škole jsem s tím měla zkušenosti, tedy v mé bývalé škole. Klobouk pokračoval: ,, Zbývají tři koleje. Nebudu říkat, že se nehodíš do Zmijozelu, protože by ti sedl jak ulitý, ale i přesto, máš vlastnosti, kterých si cení i zbylé koleje.“

,, Nechtěl bys to trochu zkrátit?“ řekla jsem a převrátila oči.

,, Nech toho. Konečně je tu někdo, koho není lehké zařadit, tak si to náležitě vychutnám!“

,,Hm..“

,, Tak dál. Statečnost ti nechybí, ale pokud jde o čest...no nevím, nevím. Zato bystrost by jsi mohla rozdávat. Ale získávání nových vědomostí není to pravé ořechové.“

,, A z toho si vyčetl...?“

,, Že se hodíš do Nebelvíru, Zmijozelu i Havraspáru.“

,, Bezva a co teď?“

,, To já nevím.“

,, Jak to že nevíš? Musíš to vědět! Jsi přece Moudrý klobouk! Moudrý!“ Nezdá se vám, že mluvím trochu hystericky? Protože já mám přesně ten pocit...

,, Klid, klid, jsi tady přesně dvanáct minut. Rekord je sedmnáct.“ To jako chce abych se uklidnila?!

,, Myslím, že bys mohla projevit taky svůj názor na věc.“

,, Co? No tak dobře. Nevím to jistě ale řekla bych že Nebelvír by mohl..“

,, A nebude tvých dalším vlastností škoda?“ skočil mi do řeči.

,, Tak proč se ptáš, když pak stejně nechceš slyšet, co si myslím?“ vyjela jsem na něj. A co, stejně si to zaslouží, už mě měl dávno zařadit a nekecat!

,, Tak se hned nečil...možná že máš pravdu, ale abys pak svých rozhodnutí nelitovala.“

,, Vždyť je to Nebelvír. Chodí do něj samí dobří lidé, co jsem slyšela, teda spíš přečetla.“

,, Kdepak, i v ostatních kolejích jsou dobří lidé. I Zmijozel má svou světlou stránku. Rozhodování je těžké, ale věřím, že nebudeš litovat. I kdybys litovala, každého rozhodnutí se dá taky využít, to si pamatuj. Taková rozhodnutí naposledy dělali naposledy tví bratři.“