Povídky

Čeká mě první hodina praktického kouzlení.

Ani jsem se nenadála a už mi otevírala profesorka Mcgonagallová.

,, Už jste tady slečno?“ Proč se ptáte když to víte.... ,, Výborně. Začnu Vás doučovat přeměňování a poté půjdete za profesorem Kratiknotem. Rozumíte slečno?“

,, jistě paní profesorko.“

,, Dobrá. Začneme se základy...“

Musím říct, že mě kouzlení doopravdy fascinuje. I za tento jeden den jsem se naučila doopravdy skvělá kouzla a předpokládám, že i když to bude postupně těžší a těžší, tak se kouzel nebudu chtít nikdy vzdát. Vlastě už to vím naprosto přesně.

Ve společenské místnosti jsem našla i Dianu. Nadšeně mě přivítala.

,, Tak co? Jak to šlo?“ přímo zářila.

,, Bezva. Prostě bez jediné chyby.“ usmála jsem se a pohrávala si s hůlkou.,, Co že máš tak dobrou náladu?“

,, Sirius se rozešel s Marry Lodenovou.“

,, A?“

,, No to je přece naprosto super!“

,, Já na tom nic moc suprovýho nevidím.“ stále Dianin názor na věc nechápu.

,, Je teď volný!“

,, No tak je volný a co má být?“ Diana převrátila oči.

,, Copak máš vážně tak dlouhé vedení?“

,, Laskavě mi řekni co je tak báječného na tom že Sirius Black pustil nějakou husu k vodě!“ štěkla jsem už trochu rozladěně. Mimochodem samozřejmě vím, o jeho pověsti děvkaře. Diana tomu pochopitelně říká jinak a má na to jiný názor než já. Mě to taky nijak nežere, ale co je moc to je moc. Ten kluk střídá holky jako ponožky. Ale asi si chce prostě užít šťastné mládí. Asi jsem se do toho trochu zamotala co?

,, Jasně, jasně, tak se hned nerozčiluj. Chci tím říct, že mám teď šanci zabodovat u něj.“ A jo...nějak jsem zapomněla na Dianiny sympatie k tomuto krasavci.

,, Aha. No to určitě máš, ale já jdu teď do knihovny.“

,, Jasně tak se uvidíme...na večeři...nebo jindy....ahoj.“ vykoktala moje nová kamarádka a dívala se někam za moje záda. Otočila jsem se a koho nevidím! Sirius Black právě dorazil spolu se svými kamarády sem, do společenky. Hlasitě se smáli a sedli si do křesel u krbu. Je na čase jít do knihovny.

Čas plynul jako voda. Co nevidět tu bude konec září. Umím celý 1. ročník. Téměř. Vlastně je to lehké jako facka. Zvlášť, když všechny kouzla umím, co se týče teorie, a to až do 5.ročníku, možná i dál. Všechno je tu stejné. Diana stále touží po srdci Siriuse Blacka, který stále chodí každý druhý den s jinou. Dobře, abych mu nekřivdila...každý třetí den. Pobertové stále vymýšlejí vtípky a pastičky ( zvlášť na paní Norrisovou – to je opelichaná kočka patřící školníkovi ). Nechápu, kde na ty nápady pořád chodí.

Jedna věc se ale změnila.

Byl to asi druhý týden školy. Spěchala jsem na hodinu, kterou jsem měla pro změnu ráno. Zaspala jsem. Cestou jsem ale narazila do nějakého blonďáka.

,, Nemůžeš dávat pozor?“ vyjela jsem na něj, to jsem ale neměla dělat, protože se rozzuřil a zasyčel: ,, Co si to dovoluješ ty mudlovská šmejdko?“ Nevěděla jsem, co to znamená ale on pokračoval: ,, Jak si můžeš dovolit vůbec otevírat pusu, když jsem tady já?! Víš vůbec KDO JÁ jsem?“

,, Ehm...ne.“ to ho nejspíš naštvalo ještě víc. Po chvilce se mu ale tvář rozjasnila.

,, Ty budeš určitě ta holka z Nebelvíru“ řekl zhnuseně ,, která neumí ani expeliarmus. Musím už jít, ale nevidíš mě naposled ty špíno.“ zmizel dřív, něž jsem se stačila jakkoli ozvat. Nechal mě tam stát se slzami v očích. Každému přece dojde, že mu někdo nadává, i když neví co ten určitý člověk říká.