Povídky

V Zobí ulici už bylo úplné ticho. Jak by ne, když byly tři hodiny ráno. V tuto dobu už všichni spali v teplých postelích. Všichni, až na šestnáctiletého chlapce s černými vlasy a jizvou na čele. Byl to Harry Potter, jak jistě všichni víte. Nebyl to obyčejný kluk, jak by asi mohli říci lidé ze Zobí ulice, ale byl to kouzelník. Asi se ptáte proč v tuto hodinu taky nespal jako ostatní...

Harry seděl na posteli a hlavou se opíral o stěnu. Hlavu měl přeplněnou hromadou myšlenek. Všechny se týkaly jen jednoho. Toho osudného dne na ministerstvu kouzel.

Proč? proč se to stalo? Proč ne já, místo něho? Byla to moje vina...Proč. Tohle bylo tak krátké a lehké slovo, ale nejde na něj tak lehce odpovědět. Kdybych nechodil na to zpropadené ministerstvo, tak by se to nestalo. Kdyby neexistovala žádná blbá věštba. Kdybych se naučil nitroobranu... Kdyby. Tohle bylo skoro stejně kruté slovo jako proč.

Harry už nebyl ten veselý kluk, co se rád smál a vyváděl hlouposti. Teď chodil jako oživlá mrtvola, byl příšerně vyzáblý a slabý, jedl jen v krajním případě, stejně tak do koupelny chodil jen v nouzi. Po smrti svého kmotra se psychicky naprosto zhroutil. dopisy od přátel neotvíral, a to jich byla opravdu spousta.

Tohle by mělo přestat. To možná ano, ale to nejde. Musí to jít. Musíš se vzchopit. Přece neuděláš všem smrtijedům a Voldemortovi radost, a zhroutíš se tady. To je dost možné...Vzchop se!!! Harry jen zakroutil hlavou, a namáhavě se postavil na nohy. Matně si vzpomenul, že má dnes narozeniny. Tohle muselo přestat. Uvědomil si a nálada se mu o stupeň zlepšila. šel si dát sprchu nehledě na to, kolik je hodin. Když se vrátil, tak si všiml sovy co na něj nepřetržitě zírala.

,, Co?!" podíval se na ní. ,, Asi bych se měl převléct, že?" zašklebil se na ni. Vytáhl ze skříně černé kalhoty, které byly jeho, takže mu jako jediné padly do velikosti, a oblékl si je. uvědomil si, že je na sobě nikdy neměl. Sundal si staré triko, které měl na sobě, a vyměnil ho za svoje vlastní, které měl v kufru. Vlastně to byla košile. Taktéž černá, s třičtvrtečním rukávem. Zapnul si  jenom pár knoflíků a rozsvítil v pokoji. Hedvika vypadala dost překvapeně. Nesvítilo se tu od té doby co přijel z Bradavic. Od té doby co Sirius...NE!!! Přestal na to myslet. Až ho překvapilo, jak dobře to jde.

Při pohledu na ohromnou hromadu dopisů se musel ušklíbnout. Asi bych si je měl přečíst...napadlo ho. Vzal ten, co byl nejvýš na hromádce, a jak si všiml, byl od Rona.

Ahoj Harry!

Jak se máš? My dobře. Hele, já vím, že se ti po Siriusovi stýská, ale s tím už nic nenaděláš...Sirius by nechtěl, aby ses trápil, tak se netrap. Taky jsem ho měl rád, takže vím jak se asi cítíš...

Harry dopis hodil rovnou do koše. popravdě to čekal. Soucit, Lítost, Víme jak se cítíš...Ne! Neví jak se cítí, to totiž neví nikdo..

Vzal další dopis. Od Hermiony.

Milý Harry.

Zrovna jsem na dovolené s rodiči. Chtěla jsem ti popřát všechno nejlepší k narozeninám. Mám se dobře, pevně doufám, že ty taky. Doufám, že už nejsi nešťastný z té události na ministerstvu...

Další dopis v koši. A co si jako myslela? Že budu smutný,a na další den budu dělat, jako že se nic nestalo, nebo co?

Harry jen nevěřícně zakroutil hlavou.

Další obálka byla od Remuse.

Harry,

Zdravím tě! Všechno nejlepší k narozeninám! Sirius byl můj kamarád, takže vím, že se musíš cítit hrozně, ale nebyla to tvoje chyba...

Koš. No comect. Možná, že Remus trochu cítí to co já, ale každopádně ne úplně, navíc to byla moje chyba.

Pan a paní Weasleyovi.

Harry!

Dobře víš, jak moc tě máme rádi, a chceme, aby jsi k nám přijel. Na štáb. Nechápeme, proč nenapíšeš, aby si pro tebe někdo z nám přijel. Nebyl by to problém...

Harry hodil dopis do koše, stejně jako všechny co byly před ním. Už neměl chuť ty dopisy číst. Nějak ho to přešlo...Chtěl si jít lehnout, když na okno něco zaťukalo. Že by další dopis?! Otevřel okno a dovnitř vletěl ... Sup! Bože, mě už hrabe..pomyslel si Harry, zatřepal hlavou, aby vyhnal myšlenky. Opravdu to byl sup! Všiml si, že nese dopis. Opatrně ho sundal z jeho nohy, a když ho měl v ruce, tak sup zmizel..Harry se jen tak tak udržel, aby nevyjekl. On zmizel! Rozplynul se! Zhluboka se nadechl a otevřel dopis.

Dědici,

ty jež čteš tento dopis.

Ať jsi kdo si, nevěř nikomu. Možná, že nebudeš chtít věřit, ale jsi dědi Merlina a mně - Morgany. Jak jsem řekla, možná neuvěříš, nebo nebudeš chtít věřit, ale jsi. Pokud máš rodiče, kteří nejsou kouzelníci, tak to nejsou tví praví rodiče. Jelikož já jsem na temné straně, alespoň jsem byla, a Merlin na světlé, tak tví rodiče musí být z čistokrevných rodin. Radila bych ti udělat si lehký test, díky kterému zjistíš, jak se tví praví rodiče jmenují. Pokud jsi z kouzelnické rodiny, museli se spojit černokněžník či žena na temné straně se světlým druhem. Pokud to tak je, je to pravděpodobně v pořádku. Rozhodně na sebe někdy použij kouzlo, které odhalí tvou pravou podobu. Kouzlo zní: Descubre la forma - v jiném jazyce, jak si nejspíš pochopil. Určitě se brzy projeví tvé schopnosti. To už ale budeš muset zjistit sám. A co je hlavní: Tvůj úkol je prostý. Znič toho, kdo největší zlo je. Kdo na temné straně je největší černokněžník. Od této chvíle, je to pouze člověk. Vím, že si říkáš, že to byl člověk i do teď, ale není to tak. On totiž zajisté má opatření, které jsem tímto zničila. Uvěř. Uvěř a splň úkol....

                                                                                              Navždy

                                                                                                             Morgana

P.S: Pokud budeš v nebezpečí, tvá moc ti pomůže....a nikdo v tom nezabrání. Pokud se tvá postava - vzhled změní...radím ti změnu podoby na tu starou....kvůli zbytečným věcem. Tohle to ulehčí. A ještě něco: Pravé přátele poznáš v nouzi....Opatruj se...

A to, co by ti mohlo vrtat hlavou - věštba neexistuje. To jen dobrá strana si vymyslela něco takového aby měla někoho, kdo toho druhého porazí...vezmi si má slova k srdci..nikdo o tom neví.

                                                                         S láskou

                                                                                            Morgana

Harry na dopis ohromeně hleděl. To není možné... říkal si v duchu. On přece nemůže být dědic samotné Morgany a Merlina...Vždyť ti si nenáviděli, pokud si dobře vzpomínal...Ale co když ne? Vždyť ho zabila! Co když musela? Co když neměla na vybranou?! Ne - tohle je výmysl..Ubohý žert. Na druhou stranu...co když je to pravda? Jak to myslela, že Voldemort nebyl jen takový člověk? A teď je...A on nemůže být dědic Morgany a Merlina jelikož není čistokrevný. Ale mám si zjistit jak se jmenovali mí vlastní rodiče...Za to přece nic nedám. To je pravda.

Harry byl absolutně mimo. Myšlenky se mu rozeběhly všemi směry. Je možné aby byl dědicem Morgany a Merlina?

Ale kdo pak je moje matka, popřípadě otec? Co když oba?! Harry se začal neovladatelně smát. Ale nebyl to radostný smích. ani smutný, ani nucený, ani ledový. Ten smích byl naprosto hysterický. Bylo v něm tolik paniky....musím udělat to kouzlo. A ten test....musím si sehnat rodovou knihu! Na příčné ulici...Pojedu tam hned zítra. V přestrojení a záchranným autobusem. Není přece možné...aby, no to je teď jedno. Panebože! Oni mě přece sledují, hlídky u domu. Jak mám pro krista kolem nich projít? Neviditelný plášť! Co když tam bude Moody? Kéž bych byl neviditelný...pomyslel si Harry a přemýšlel jaké by to bylo, kdyby ho nikdo neviděl. Zvedl dopis, že si ho znovu přečte, když v tom...

,, ÁÁÁ!!!!!!" zařval nepříčetně. Neviděl svoji ruku! Neviděl svoje tělo! Byl neviditelný...to není možné...počkat, co když je to schopnost Morgany nebo Merlina? Už mi hrabe...Jsem šílenec! Ne nejsem...! okřikl se okamžitě. takže...začal se soustředit na svou pravou podobu, jak drží dopis. A opravdu! bylo to zpátky. Už šel viděl. Nahlas si oddychl. POČKAT!!!! To pak nebude problém projít kolem hlídek. V duchu zajásal.

Vrátil se k dopisu..že by mi Brumbál lhal? Nezdálo se mu. Lže mi vlastně pořád..A teď se dozvím že můj život je jedna velká lež. To je dost možné. Ale tohle bylo podlé! Vymyslet si věštbu, aby měl někoho kdo porazí temno stranu! Jak já ho nenávidím.

Harry si lehl do postele v oblečení, byl unavený, a on se chtěl alespoň chvilku vyspat. Jakmile zavřel oči, tak usnul.