Povídky

Ošetřovatelka Harryho pustila až ve tři hodiny odpoledne i přes Harryho ne moc příjemné komentáře. Teď už šel do společenské místnosti za kamarády.

,, Bílá růže " řekl heslo a vstoupil dovnitř.

,, Harry! Je ti už líp?" zeptala se ho okamžitě Hermiona. Ron se k ní přidal a Harry jim musel stále opakovat, že je mu dobře.

Dodělali si společně domácí úkoly a Harry se vydal do knihovny. Knihy byly vlastně jeho kamarádky. Nechápal, proč je dřív tak strašně neměl rád. Vzal si jednu, který byla o známých kouzelnících 15.století. Nic, co by nějak ukrutně fascinovalo, ale alespoň mohl nějak zabít čas. Najednou mu někdo poklepal na rameno. Lekl se a spatřil šklebícího se Samuela.

,, Ahoj," kývl na něho Harry, když se vzpamatoval.

,, Nazdar, vidím, že tě zajímá historie.." poznamenal Sam.

,, Ani ne," pokrčil na to Harry.

Chvilku si povídali a pak se Sam zeptal: ,, hraješ na nějaký hudební nástroj?" Jasně že to věděl, ale chtěl se ujistit, že Harry nebude zatajovat další věc.

,, No, popravdě jsem zkoušel hrát na pár věcí..." odpověděl trochu vyhýbavě Harry.

,,Super! Nechceš jít se mnou do KNP? Zjistil jsem kde je, a mohl by jsi hrát se mnou." zaradoval se Sam a Harry si zanadával, že radši nemlčel. Měl tušení, že se Sam snaží něco o něm zjistit. Sám byl docela velký kecal a bál se, že by mu všechno vyžvanil. Přemýšlel a napadlo ho: Proč vlastně ne... ?

,, Tak dobře, půjdu s tebou,"

Sam se usmál a oba šli z knihovny směrem ke KNP.K Harrymu překvapení byla velice podobná té místnosti, kde hrál posledně na klavír. Podezíravě se podíval na Samuela, který si toho nevšiml. Možná je to jen náhoda... řekl si a nechal to plavat.

,, Takže, na co hraješ?" optal se Harry zvědavě.

,, Na klavír, kytaru, flétnu a housle," odpověděl bez váhání Sam a pozoroval harryho reakci. Harry se málem neudržel a vykřikl ,, Cože?" , ale nakonec skousl rty a i nadále mlčel. Jenom valil oči a zbledl.

,, No... já tak trochu taky, mohli by jsme to zkombinovat." navrhl po chvilce přemýšlení Harry.

Dost se u hraní bavili. Střídali si hudební nástroje a Harry si moc dobře uvědomoval, že jeho bratr je mu velice blízký. Když už je od hraní bolely ruce, sedli si do křesel. Vládlo mezi nimi ticho. Harry se rozhodl navázat konverzaci, ale nevěděl o čem by měl začít mluvit. Než se stačil udržet, vypustil z úst větu:

,, Pověz mi něco o tvé rodině." poprosil ho. Vzápětí si uvědomil co to řekl a nějraději by si nafackoval. Ale co? Nemusí to přece nic znamenat, ne? Ale vsadím se, že je to Samovi podezřelé...

Samuel se zatvářil nadmíru překvapeně.

,,No tak jo... povím ti nějaké fakta a tak." řekl váhavě. ,, Moji rodiče se jmenují Michael a Lady Ann de Ailenovi. Používá se Matčino příjmení... vlastně ani nevím proč, možná že částečně kvůli situaci ve válce a stranách na kterých lidé stojí. My jsme tak trochu neutrální, spíše k té světlé straně. Jinak mám taky sourozence, Ebony, Riku, Alexe a potom ještě jednoho, ale ten zmizel jako malý, asi ho někdo unesl, jak už víš ," značně posmutněl.

,, To je mi líto," řekl tiše Harry.,, Jak se jmenoval?" To vím sám nejlíp... pomyslel si a v duchu se ušklíbl. ale bylo mu líto bratra, který se tvářil opravdu utrápeně.

,, Nicolas. Nicolas de Ailen. Vždycky jsem ho chtěl poznat. Od té doby, co jsme se dozvěděli, že máme ještě jednoho bratra, začali jsme pročítat knihovny, putovat po světě, a byli jsme rozhodnutí ho najít. Ale je to už dlouhá doba. Vím že to bude znít divně, ale vždycky je nějaká naděje, že se najde. Možná je jen nepatrná, ale stále je. de poznat, že se ostatní téměř vzdali, ale já ne. V hloubi duše vím, že někde žije a najdu ho. Ať už s pomocí druhých nebo sám." řekl rázně. V tu chvíli se Harry jen tak tak udržel aby ho pořádně neobjal. to co sam řekl bylo tak ... zvláštní. Dobře se to poslouchalo, ale věděl, že za ten smutek v Samových očích může on. Polkl. Už měl dost toho skrývání. Nevěděl co bude dál, ale

rozhodl se říci bratrovi pravdu ať už to bude stát cokoli. Stačí najít vhodný způsob. Na rovinu do očí nebyl ten nejvhodnější nápad.

Bylo už po večerce, tak se rozloučili a každý se vydal na jinou stranu hradu. Harry do nebelvírské ložnice, Sam do kabinetu.

Harry ležel na posteli a v tu chvíli ho napadl naprosto originální způsob, jak říct Samovi pravdu. Vánoční dárek! To je ono! Na Vánoce mu napíše dopis a změní se do Nicolasovy podoby. Ukáže se bratrovi a vše mu vysvětlí. Tušil sice, že Sam pojede na svátky domů, ale pokud dopis napíše dřív, nebyl by problém trochu ho zdržet. Možná by měl možnost poznat tak svou rodinu. Se spokojenými myšlenkami usnul.