Povídky

Objevili se u obrovitého domu, vedle kterého byly stáje s koňmi, zahrada, nějaké pozemky a dokonce i prostor na famfrpál. To ještě nepočítal ty budovy co byly vedle toho domu.

Dům byl vymalovaný na bílou barvu, kolem oken byla červená. Dveře byly skleněné, stejně tak všechna okna. Před domem byly záhonky s růžemi a koně ve stájích řehtáním zdravili Samuela a jeho jen zvědavě pozorovali. Všechno tu bylo zařízeno moderně.

Nicolas na to všechno zíral s otevřenými ústy. Samuel se zašklebil.

,, Líbí?"

,, Páni! Je to tu vážně krásné." Pořád se rozplýval Nicolas.

,, Pojď, Nicku, všichni budou překvapení!" smál se Sam.

,, Jo, jasně! jenom jsem se s tím seznamoval!" ospravedlňoval se Nick.

Společně se vydali do domu. Vevnitř to bylo snad ještě úchvatnější než venku. Moderně vybavené, barvy na stěnách sladěné, a nábytek byl jak kouzelnický tak mudlovský. Každý by musel poznat, že je tahle rodina dost bohatá.

V kuchyni byl na stole nějaký vzkaz. Nick si ho vzal a přečetl.

Same, jsme s rodiči na nákupech. Jestli jsi už doma, mám ti vzkázat, že přijdeme asi ve dvě odpoledne. Však víš, jak to máma vždycky protáhne :-) Měj se!

                                                                                             Alex

,, hej, Same! Ostatní nejsou doma, Alex napsal, že přijdou asi ve dvě odpoledne." zavolal na Sama. Ten přišel a vzkaz si taky přečetl.

,, Tak pojď zatím ti ukážu dům!" pobídl ho s úsměvem.

Samuel mu ukázal všechny místnosti  a nakonec si nechal Nickův pokoj.

,, tak, a tohle je tvůj pokoj." řekl slavnostně. Nick se zazubil, ale když pokoj viděl vytřeštil oči a obdivně pískl. V tom si Sam na něco vzpomněl.

,, Já si vžycky říkal, že je mi tohle tvoje pískání povědomé. Tohle máme v rodině." zvolal vítězně.

Nicolas se jen zasmál. Byla ale pravda, že ho ten pokoj naprosto ohromil. Byl vymalovaný do brev Nebelvíru a Zmijozelu, tak aby se barvy navzájem ladily, což by jindy považoval za nemožné. Jinak tam byly nějaké skříňky, postel, pracovní stůl, klavír, kytara ( což nechápal, protože netušil jak mohli vědět, že na tyhle nástroje bude hrát...) a veliká knihovna.

,, Je to super." řekl stále s úsměvem.

,, Já si to myslel." řekl na to Sam znalecky. Když zjistili, že je půl dvanácté, navrhl Sam, že by si mohli udělat oběd, s čímž Nick okamžitě souhlasil.

Po obědě Sam ukazoval Nicolasovi fotky celé rodiny. U toho se vážně hodně nasmáli.

,, Už se na ně strašně těším" řekl zasněně Nick, když prolistovali snad všechny alba s fotografiemi. Sam jen přikývl, že pochopil.

,, Vsadím se, že budou šťastní jako nikdy. Když nepočítám dobu, před tvým narozením."

,, Kolik je hodin?" zeptal se Nick. Samuel se zachechtal, Nick se totiž ptal každých pět minut.

,, Jedna."

,, Ach jo, ten čas se tak strašně vleče!" postěžoval si Nicolas. Potom ho něco napadlo. ,, Můžete jezdit na těch koních ve stájích?"

,, No jasně!"

,, a nechtěl by sis jít zajezdit?" zeptal se s nedočkavostí.

,, Ty umíš jezdit?" vyvalil oči sam. Kde by se to naučil?

,, Ne, ale všechno je jednou poprvé... " Samuel jen pobavedě zakroutil hlavou.

,, Tak jdem."

Ve stájích byli nejrůznější koně.

,, Tak na kterém bys to chtěl zkusit?" zeptal se Sam, když tam dorazili. ,, Uozorňuju tě, že Leana už mám já,"

Nicolase zaujal jenom jeden ze všech. samozřejmě, všichni byli skvělí, ale tenhle byl ... jiný. Rozešel se k tomu boxu, Samuel ho jen vytřeštěně sledoval.

Nicolas otevřel box a pohlédl koni do očí. Byl černý s hvězdičkou na hlavě. Věděl, že je spojuje neobyčejné pouto. Pohladil ho řekl:,, Na tomhle."

,, Teda, brácha, já zírám." prohlásil Samuel.

,, Co?"

,, No, na tom koni se nejezdí, nikdo si na něho nikdy nedokázal ani šáhnout, natož se na něj posadit. ale vidím, že jste dost propojení, tak si skoč pro sedlo. Je u něho jméno : Darken"

,, jasně!"

Společně koně osedlali a nauzdili. Když vešli před stáj, nemusel Sam Nicolase ani pobízet k tomu, aby koně dotáhl a nasedl z levé strany. Sám Nicolas ani nevěděl, jak to, že mu to tak jde. Prostě to byl instinkt.

Samuel s Nicolasem vyjeli krokem, ale tak to dlouho nezůstalo, a teď už cválali přes louku. Nick si to užíval, bylo to neuvěřitelné. Samuel byl sice zvyklý na cokoli, ale to, jak viděl bratra jezdit bylo prostě okouzlující.

U lesa zastavili a Samuel už to nevydržel a zeptal se: ,, Jak to že ti to tak jde, když jsi nikdy nejezdil?"

,, Ani nevím, prostě mi to jde samo od sebe. Ale je to vynikající!" řekl Nicolas nadšeně. Samuel jen pobaveně zatřepal hlavou.

,, Hele, asi by jsme už měli jet, co když už tam jsou?!" zeptal se zděšeně Nick.

,, No tak jedem."

Zrovna se posadili na lavičku před domem, když se tam najednou někdo přenesl přenášedlem. Nebyl to jen tak někdo. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než ostatní členové rodiny. Jelikož byl Sam s Nickem za zídkou, nemohli na ně vidět.

jenom slyšeli, že vešli do domu.

,, To bude pecka!" výskl Sam, popadl Nicolase za ruku a táhl ho ke dveřím. Opatrně otevřeli dveře a vklouzli do obyvacího pokoje.

,, Tady počkáš, je ti to jasné?" nakázal mu Samuel stále s úsměvem. Nickovi přišlo, že od té doby, co se dozvěděl pravdu se usmívá pořád.

,, Jasně."

Sam si vesele pískal jednu písničku a se zářivým úsměvem ( pro změnu ) vstoupil do kuchyně.

,, Nazdárek rodino!" zavolal.

,, Same!" ozvalo se naráz ode všech. Všichni se s ním přivítali, rodiče ho objali, Alex, Rika a Ebony si s ním plácli rukama na pozdrav a hlasitě ho po dlouhé době vítali.

,, Co že jsi tak veselý?" zajímalo jeho tátu.

,, Máme návštěvu!" zazubil se na ně Sam. Všichni vyvalili oči. Samuel se takhle neusmíval od té doby co se dozvěděl, že jeho nejmladší bratr zmizel.

,, A kohopak jsi přivedl zlato?" zajímalo jeho mámu. Jeho sourozenci jen zaujatě přihlíželi.

,, Čeká v obyvacím pokoji, bsadím se, že vás to potěší." přikývl Sam a odběhl do již zmiňovaného pokoje. Nick zrovna seděl na pohovce.

,, Měl by ses připravit na vřelé přivítání, ještě neví kdo tady sedí, ale to se brzy změní, bratříčku..." upozornil Nicolase Samuel, který se znenadání objevil.

,, Jo, dobře.. " řekl mírně přiškrceně Nick.

Sam ho chytl za ramena a postavil se před pohovku. Zbytek rodiny právě přišel. To co spatřili jim všem vyrazilo dech. Stál před nimi asi šestnáctiletý chlapec, který vypadal úplně stejně jako Michael de ailen, akorát v mladším podání. Všichni zírali s otevřenými ústy, až to bylo k smíchu. Samuel se zašklebil na toho kluka a on k nim přišel.

,, Ehm... jak bych to řekl... no jmenuju se Nicolas.. příjmení snad ani nemusím říkat," vyhrkl Nick jedním dechem.

,, Proboha! N-Nicolasi... Nicku!" jeho máma ze sebe vykoktala pouze tato slova, a pak už objímala svého nalezeného syna. Byla asi první, která pochopila, co právě chlapec řekl. Tekly jí slzy a Nicka přímo drtila v objetí. Druhý se vzpamatoval jeho táta, reakce byla skoro stejná jako od Lady Ann. Třetí se na něj přiřítila Ebony.

,, Ni-icku!!! Bože, jsem tak ráda, že ses nám našel!!!!" zakřičela a s brekem ho sourozenecky objala.

,, Páni! Já myslel, že tě už nikdy nenajdeme!" zvolal Alex a bratrsky ho objal, jako by ho už nechtěl ani pustit.

,, hele jsem tu ještě já!" ozvalo se náhle.

,, Promiň Riko..."

,, Bráško!!!! " téměř mu vyrazila dech.

Alex na něj stále zíral jako na zjevení. ,, teda, nikdo z nás nečekal, že budeš vypadat takhle, ale je to bomba!!!" zasmál se uvolněně. To byl fakt, všichni si mysleli, že bude mít stejné oči jako všichhni ostatní, ale v tomhle je prostě odrovnal.

,, Tak a teď nám vyprávěj... jak ses to dozvěděl?" zeptal se jeho otec.

Nicolas jim řekl všechno od dopisu až po vyjížďku na koních se Samem. všichni pozorně poslouchali.

Občas někdo obdivně výskl, nebo překvapením vyvalil oči.

,, Můžu se na něco zeptat?" ozval se Nicolas, když vstřebali informace.

,, Samozřejmě že můžeš, zlatíško" usmála se na něj máma. Nad oslovením pouze v duchu překroutil oči.

,, Jak se to vůbec přihodilo, myslím kdo mě unesl, nebo co se stalo?" zeptal se nechápavě.

Jeho táta si povzdychl a začal:

,, Když ses narodil, byli všichni totálně šťastní. To ovšem netrvalo dlouho, a ještě něž jsi vůbec otevřel oči, nějací lidé přepadli doktory a tvou matku přímo v pokoji, kde ses narodil. doktoři byli omráčení s vymazanou pamětí a Lady Ann spala, když se to přihodilo. Dozvěděli jsme se, že těch únosců bylo asi pě, nebo šest. Ti chudáci lékaři proti nim neměli žádnou šanci."

Dál pokračovala jeho máma:

,, Pomocí jednoho složitého kouzla jsme zjistili, že ti kouzelníci patřili k jednomu spolku, který bojuje proti Voldemortovi. Myslím že řád Fénixe, nebo tak nějak. Byli to dobří kouzelníci. Samí muži a jedna žena. Dlouho jsme po tobě pátrali, tví sourozenci to nevěděli, když byli schopni to pochopit, řekli jsme jim to a oni dokonce chodili na pátrací akce do světa. Nikde o tobě nebyla ani zmínka. Nebylo jak a kde to zjistit." dopověděla se slzami v očích.

Povídali si dlouho do noci a potom všichni odešli do svých pokojů, konečně se šťastnými myšlenkami.