Povídky

 Ten den u Rona a Hermiony ( po snídani ):

,, To si snad dělá srandu!" zuřila Hermiona. Právě s Ronem seděli ve společenské místnosti, kde kupodivu nikdo nebyl. nejspíš si všichni užívali někde venku.

,,Taky to nechápu, Harry nám vždycky všechno říkal. a teď? Jako by nám nevěřil." přisvědčil Ron. Taky mu to bylo divné.

,, A co když se nějak dozvěděl o... "

,, To není možné! Jak by se to asi dozvěděl?" zavrčel Ron, bylo mu hrozně, že lhal svému nejlepšímu kamarádovi.

,, Ale je to jedna z možností. Buď se to dozvěděl, ať už o Siriusovi, nebo o Brumbálovi, nebo se přidal na stranu Ty-víš-koho." diskutovala Hermiona zamyšleně.

,, To by Harry nikdy neudělal" namítl okamžitě Ron.

,, To samé si myslím i já, ale kde jinde by šel, aby nám o tom neřekl?"

,, netuším."

Ještě chvíli se takto dohadovali, až Hermiona řekla:

,, Asi by jsme to měli říct Brumbálovi a Fénixovu řádu."

,, hm... "

,, Co je s tebou, pořád?!"

,, Copak tobě nevadí, že takhle zrazujeme Harryho? vždyť  je nešťastný, že Sirius zemřel, a on přitom žije.

Všichni ví více než on, i my. On nám všechno říká, my jemu ne. Je to trochu nespravedlivé, ne?" vyvalil Ron na rovinu.

Hermiona vypadala, že nad tím přemýšlí.

,, To máš možná pravdu, ale musíš si uvědomit, že je to pro jeho dobro. Tohle děláme pro jeho bezpečí." zamračila se. ,, Copak ty chceš, aby v tom bezpečí nebyl?!"

,,, Ne to jistě ne..." ujistil jí rychle Ron. ,, Ale on je stejně v nebezpečí pořád." zamumlal si pro sebe značně tišeji. Ale Hermiona ho stejně slyšela.

,, Cože?"

, Nic,"

,, jak chceš... "

,, Hele, já si myslím, že kdyby to věděl, tak by to bylo mnohem lepší. Harry by nedokázal někde zůstat, zatímco ostatní budou bojovat." zakroutil znovu nesouhlasně hlavou.

,, Ale on přece neumí bojovat." připomněla mu Hermiona.

,, A my jo? Hermiono! Prober se! Možná ti to přerostlo přes hlavu, stejně jako Brumbálovi a ostatním. Za chvilku si Harry nebude moct zajít ani na záchod bez toho, aby měl za zády bystrozory a lili z Fénixova řádu!"

,, Ne Rone! to ty se prober! prostě nemůžeš pochopit, že to děláme pro jeho bezpečnost! "

,, Pořád říkáte jenom jedno a to samé: Děláme to pro jeho bezpečnost.... Je to pro jeho dobro.... Děláme to, aby byl v naprostém bezpečí, a seděl doma na zadku...." zapitvořil Ron nevesele.

,, Nech toho! Harry by nám byl vděčný, že se staráme o jeho bezpečí. souhlasil by s tím, že to profesoru Brumbálovi říkáme!"

Ron se zachechtal jako blázen. ,, JO! Ten by s tím tutově souhlasil. Už vidím, jak nám děkuje za tu ochotu. Mio, on není malé dítě, mimochodem, nikdo z nás, ale řeknu to jedno. On by klidně zemřel za někoho blízkého. Na to ho znám moc dobře."

,, Víš ty co? Necháme té nesmyslné hádky, a půjdeme to říct řediteli! Vsadím se, že nás zase vezme na řád. A zapamatuj si jedno: DĚLÁME TO PRO...

,, Ne Hermiono Grangerová, ty si mu klidně donášej, ale mě  z toho vynech. Mám toho dost. Kašlu na to. A udělám ti laskavost. ZATÍM to Harrymu neřeknu. Ale ne v zájmu VÁS, ale Harryho. Vím že by mu to bylo hodně líto. A teď si něco zapamatuj ty: Všichni jste už skoro blázni. Závislí blázni, kteří mají na srdci jen dobro a Harryho bezpečí, ale nikdo z vás si neuvědomuje, že právě tohle Harryho ničí. Nebude vás za to mít rád. Dost věřím, že s nikým s vámi nebude bavit." Možná i nenávidět... pomyslel si v duchu. ,,Tedy pokud na to přijde. Podle vás je to nemožné, ale JÁ vím, že on není takový tupec jak si myslíte. Tak, teď může jít všechno vyžvanit zlatému Brumbálovi!" zařval na Hermionu Ron vztekle. Ta jen třeštila oči, hodila po něm znechucený pohled a s nosem nahoru vyšla z místnosti.

,, Bože, ona se už úplně zbláznila. Copak to nikdo nechápe? No jo, vliv svatého Brumbála!" mumlal si pro sebe po jejím odchodu Ron. Potom si povzdechl a odešel ven za ostatními studenty...