Povídky

Následujících několik týdnů se studenti stačili vzpamatovat z toho že Harry Potter není a všechno bylo jako dřív. Skoro, protože se pár maličkostí přece jenom našlo. Ti, co věděli o útoku na Bradavice, který se měl konat už za týden se nervovali jako ještě nikdy. Měli ale ještě naději, že? Nick přece Voldemorta, pro ně pána zla přece MUSÍ porazit, ne? Nikdo samozřejmě ani nepomyslel na to, že by měl pán zla moc nad světem.

Ale vraťme se k Bradavicím. Alex skvěle zapadal mezi nebelvírskou partu a byl docela dost oblíbený. Rika, Eby a sam byli s prací spokojeni. Vztahy mezi těmito sourozenci byly tak přirozené, jako by se znali odjakživa. Ron a Hermiona byli šťastní, že je Harry šťastný, a hlavně, že se spolu zase baví. Fénixův řád už Brumbálovi odpustil, i když Sirius se k tomu moc neměl. Nakonec ale připustil, že Brumbál prostě udělal velkou chybu a ta měla následky. Rozhodně na to ale nezapomněl.

Bylo pondělí a to znamenalo jediné. škola. Zase. V chlapecké ložnici právě zazvonil budík. Ron, který měl stále zavřené oči a vypadalo to, že napůl spí a napůl vnímá se po něm zuřivě ohnal rukou. Povedlo se a budík ležel rozbitý na zemi. Zatím se ovšem Nickovi podařilo rozlepit oči a začal se smát. Jeho hlasitý smích probudil ostatní spolubydlící a tak byli za chvilku všichni vzhůru a oblékali se.

Ron a Nick se vydali do společenské místnosti kde už na ně čekala Hermiona .... a Ginny. Nick se na Ginny překvapeně podíval. Ne že by mu vadilo, že tu byla, ale zas až tak často se nestávalo, že by na ně čekala při cestě na snídani.

,, Dobré ráno." pozdravila kluky Mia.

,, Ahoj." oplatili jí pozdrav a nezapomenuli ani na Ginny. Společně se potom vydali na snídani.

Seděli zrovna u stolu, když si k nim sedl zamračený Alex.

,, Že ani nepočkáte, co?" zeptal se uraženě.

,, Tak promiň, jenom jsme zapomněli..." snažil se to zamluvit Nick a zašklebil se na bratra.

,, Tak zapomněli jo?!"

,, Naschvál to nebylo.."

,, Ještě že tak...to bys pak uviděl."

,, A co?"

,, nic."

Takové rozhovory byly u nich časté, samozřejmě to nebyly opravdové hádky.

,, No nic, chtělo by to nové téma." poznamenal Ron. Než však stihli cokoli navrhnout vstal Brumbál. Všechny zraky v síni se k němu automaticky stočily.

,, Přeji vám dobré ráno. Chtěl bych vám pouze oznámit že tento pátek se povoluje návštěva prasinek. " oznámil a opět si šel sednout na své místo.

Nick spolu s ostatními třeštili oči. Návštěva prasinek?!

,, Jak může naplánovat návštěvu Prasinek, když bude v neděli, zřejmě velká bitva, možná poslední?!" nechápal Nick.

,, To už je Brumbál.." zamumlala Hermiona.

,, Taky nechápu jak ho to mohlo napadnout." přidal se i Alex a Ron s Ginny souhlasně přikyvovali.

,, Tak toho aspoň využijem, ne? Když už se tam jde?" navrhl po chvilce ticha Alex.

,, Jak to myslíš?"

Alex se ušklíbl a zamířil k hezké dívce z Havraspáru. Oni jen překroutili oči. Za pár minut se jejich kamarád vrátil s úsměvem od ucha k uchu.

,, Kdo to je?" zeptal se Nick.

,, Nicole. Už dlouho se mi líbí, a tohle je senza příležitost jak dát dívce najevo, že mám o ni zájem." poučil ho Alex s potutelným úsměvem. V tom Nicka něco napadlo. No jasně! Už věděl koho pozve. a že jsem si to neuvědomil dřív!

Po vyučování se šel projít k jezeru a světe div se! Uviděl Ginny, jak sedí pod jedním stromem a čte si. Neváhal a zamířil k ní.

,, Ahoj Ginn." pozdravil ji mile. I tak se lekla.

,, A-ahoj." vykoktala po chvilce. Bylo poznat že znervózněla.

,, Potřebuješ něco?"

,, Víš napadlo mě, jestli by jsi se mnou nechtěla jít v ten pátek do Prasinek." navrhl a čekal na její reakci. Vyvalila oči a potom se zářivě usmála.

,, No jasně že jo! " přikývla.

,, To je super, už se těším."

,, A ...ehm...totiž.." Ginny vypadala, že neví jak to říct.

,, Copak?"

,, A to bude rande?" dostala se sebe rychle a zrudla jako rajče.

,, Pokud budeš chtít." usmál se a odešel. Nechal za sebou její rozzářenou tvář...