Povídky

Ráno ho probudilo ťukání na okno. Později zjistil, že je to sova. Otráveně se zvedl z teplé postele a pustil sovu dovnitř. Všiml si, že má  na noze připevněný dopis a hned jí ho sundal. kdo mi zas může psát?!

Ahojda Harry!

Rychle si sbal věci, protože taťka říkal, že pro tebe dneska přijedou. Neví proč tak najednou, ale každopádně jsme s Hermionou rádi, že už budeš zase s námi...

Zatím se měj                                                                                   Ron

Hm...A jak tam asi tak provedu to kouzlo na podobu? Přemýšlel Harry. Povzdychl si a dal se do balení. Jelikož ještě neměl sedmnáct, nemohl kouzlit a balit kufr musel po mudlovsku. Na jednu stranu byl rád, že na štáb pojede, na druhou zase ne. Ale neměl na vybranou.

Asi kolem dvou hodin večer zazvonil domovní zvonek. Teta petunie nejspíš běžela otevřít dveře, soudě podle jejího poplašeného výkřiku. Harry se okamžitě vydal dolů po předsíně. stál tam Remus Lupin, pan Weasley a Nymphadora Tonksová.

,, Ahoj Harry." objal ho Remus, jakmile ho spatřil. Jestlipak o tom taky ví? proletělo Harrymu hlavou. Ale morgana přece psala, že o tom nikdo neví...ale co když ví o rodu de ailenů? No, o tom teď nebudu přemýšlet.

,, Rád tě vidím Remusi" usmál se Harry.

Pak se pozdravil i s panem Weasleym a Tonksovou. Dursleyovi stáli bokem.

,,Máš sbaleno?" optal se ho pan Weasley.

,, Jistě.."

Po půl hodině už stáli před domem s Harryho zmenšeným kufrem a klecí. Hedvika letěla napřed.

,, Jak se tam dostaneme?" zajímal se Harry.

,, Přemístíme se. Chyť se Rema." oznámila mu šeptem Tonksová. Harry na nic nečekal a chytl se Remusovy nastavené paře. Hned potom ucítil ten hrozný pocit, jako by vás někdo protahoval úzkou trubkou. To naštěstí brzy přestalo a všichni čtyři už stáli na Grimmuldově náměstí.

Ach jo...pomyslel si Harry. Bude mi to tu Siriuse připomínat. A dost...

Harry právě stoupal po schodech. Měl zamířeno pokoje Rona, se kterým měl prozatím bydlet. Otevřel dveře a...

,, HARRY!!!!!" zakřičel někdo. Ten někdo byl Ron, který už ho objímal. Vedle něj stála Hermiona.

,, Harry, jsem ráda, že už jsi tady!" výskla nadšeně a podle vzoru Rona objala svého nejlepšího kamaráda.

,, Taky vás rád vidím..Jak se máte?" Dlouho se takhle bavili. Vlastně by se bavili určitě jěště hodně dlouho, kdyby je paní Weasleyová nezavolala na večeři. Během večeře Harry přemýšlel nad možností říct svým kamarádům o své pravé identitě, ale později se definitivně rozhodl, že jim nic neřekne. Alespoň prozatím si to nechá pro sebe. Morgana ho přece varovala...Večeře byla výtečná a všichni se Harryho vyptávali na nejrůznější věci. Pan Weasley ohledně svého oboru na ministerstvu, takže mu Harry poskytl pár informací, Ginny o škole, Hermiona s ronem všechno možné, ostatní na pobyt v Zobí ulici. Harry vlastně vnímal jenom tak napůl.

Den na to se konala vceliká oslava Harryho narozenin. Harry ani nevěděl proč, ale připadalo mu, že by byl snad radši, kdyby mu říkali jeho pravým jménem. Jako by na něj sylšel lépe, ale nechal to plavat.

Pobyt na grimmuldově náměstí 12 mu prospěl i ne. Prospěl, protože tam měl přátele a věděl o pár věcí více než obvykle, a neprospěl, protože mu připadalo, že Sirius pořád někde tady je. Jako by tu snad pořád byl. Nemohl se zbavit pocitu, že viděl černého medvědovitého psa před tím prokletým Blackovic domem. Když se s tím svěřil Ronovi a Hermioně, vypadali, že neví co říct. Později je slyšel to říkat Ronově mamce a taťkovi. Ti si jen vyměnili pohled a jeho kamarádům řekli, ať mu vzkážou, že to byl jen omyl.

Ale tohle se taky zlepšilo - už se mu po Siriusovi zas až tak moc nestýskalo, ne tak, že by se zhroutil, nebo se litoval. Došel k názoru, že litovat se už nikdy nebude. Prostě ho to jen tak napadlo. Nikdy se nepokoušel zneviditelnit před kamarády nebo před někým z řádu. Dostal taky nápad jít tajně na poradu řádu. Tím by se ani nedostal do problémů, nechal by si informace pro sebe.

Postupně se u něj začaly projevovat zvláštní věci, ale pouze tehdy, když nebyl nikdo na dohled. Jako by si snad samy vybraly domu na to, kdy se objeví. Dokázal se lidem dostat do hlavy aniž by to poznali a naopak si svou mysl bránit. Teď by to zajisté Snapeovi natřel..Nitroobranu sice ještě nevyužil, ale byl ti téměř jistý že v jeho životě bude tato schopnost důležitá. Díky nitrozpytu získával informace o tématech schůzí, od méně učených lidí. Dost se divil, když byl často tématem i on sám. A to až moc často. Postupem času začal Brumbála nesnášet čím dál víc. Na Voldemorta ještě neměl, ale i tak...nehorázně ho štval. Pořád před ním něco zatajoval..ale to neví, že já toho vím víc než on sám..pomyslel si škodolibě. ani nevěděl, kde se to v něm bere. Taky začal hodně číst. A to už jak bílou, tak černou magii. Jeho oblíbeným tématem byla bezhůlková magie. Navíc se nesmírně zlepšil v lektvarech. hrozně se těšil na to, až se mu u Snapea povede lektvar a ten netopýr nebude mít slov...lektvary si zkoušel až pozdě večer, když ostatní spali. dokonce ho to začalo i bavit.

A pak tu byla ještě jedna věc. Dokázal se přeměnit v orla. Krásného orla, který nebyl ani velký ani malý. To ho velice potěšilo.

Čas na Grimmuldově náměstí plynul neuvěřitelně rychle. ani se nenadáli, a už zbýval jenom týden do konce prázdnin. Harry si umínil, že si ho náležitě užije. Tyhle prázdniny opravdu nebyly k zahození...