Povídky

Ráno se Harry probudil jako obvykle o půl sedmé. ( Byl zvyklý, jelikož ráno chodíval běhat na náměstí, aby si zlepšil fyzičku.) Umyl se a oblékl se do sportovního oblečení.

Na náměstí bylo jen pár lidí. Pár chlapců na lavičkách a dvě dívky, které běžely kolem náměstí. Dal se taky do běhu, když měl dvě kolečka za sebou, stalo se něco podivného. Přímo před ním se objevila nějaká žena s hnědýma očima a černými vlasy, a nejenže se tu jen tam zjevila z ničeho nic, a ani si nedávala pozor, jestli ji někdo uvidí, ale měla na sobě dlouhé černé saténové šaty a kolem krku stříbrný náhrdelník. Působila zvláštně. Harrymu svým způsobem připomněla Toma Raddla z deníku, když byl ve 2.ročníku. Měla tvář s neutrálním výrazem, a ledové oči. Ale i tak byla krásná.

Harry si všiml, že stojí u chlapců, ale tii nic nedělali, jako by ji neviděli nebo co. Harry nad tím jen zakroutil hlavou a vydal se k ní. Ale ona se naráz zase vypařila. Tak nečekaně jako když se objevila.

Já už mám snad i halucinace...pomyslel si Harry. Dal si ještě tři kolečka běhu a vrátil se zpět do domu.

Po příchodu se osprchoval a oblékl do čistého oblečení. Hotový se natěšeně rozeběhl do kuchyně.

Byla tam jen paní Weasleyová a Remus.

,, Harry, drahoušku, dnes půjdeme na Příčnou ulici. A abych nezapomněla, tady máš dopis z Bradavic. Chtěla jsem ti ho dát už včera, ale odešel si dřív." usmála se na něj paní Weasleyová.

,, Děkuju.." zamumlal Harry a otevřel ho. V obálce byl dopis z Bradavic a výsledky NKÚ. Byl nesmírně potěšený, že ho přijali na lektevary po tom všem, a taky, že může dál studovat na bystrozora. Ušklíbl se a nasnídal.

Ten den po obědě se Weasleyovi, Harry, hermiona, remus, a pár dalších lidí z Fénixova řádu, kteří jim měli dělat ochranku, vydali na Příčnou ulici. Cestovali letaxem, přičemž si Harry vzpomněl, jak tímto způsobem cestoval poprvé, a musel se zasmát.

Nakupovali potřeby do školy, hábity, knihy a všechno možné. Když všechno měli uložené u Weasleových, kteří tašky s věcmi poslali na štáb, dostali každý rozchod na hodinu.

Harryho nenapadlo nic jiného, než zajít do potřeb pro famfrpál. Na pultě stály zlatonky, a bez váhání si jednu z nich koupil. Hned jak zaplatil se málem neudržel a vykřikl zděšením. Vedle prodavače najednou stál tak třicetiletý muž s hnědými vlasy a přátelskýma očima. Téměř okamžitě si vzpomněl na ženu na Grimmuldově náměstí. Byl to stejný typ muže. Nikdo si ho nevšímal. Jako by tam vůbec nebyl. Prodavač se najednou otočil k vychodu a....prošel tím mužem! je to snad duch, Ne! Vůbec tak nevypadá..! Bože, kam jsem se to dostal....

otočil se a rychle vyběhl z obchodu. Už neměl chůť nikam chodit. Možná tak k psychologovi...pomyslel si trpce Harry, ale takové myšlenky raději rychle zahnal. Nejsem přece blázen.

Den před odjezdem do Bradavic:

Harry přemýšlel o událostech posledních dnů. Kdo jsou sakra ti lidé, které vidím? To je ostatní nevidí, nebo to jen dělají? Ne, vzpomeň si na toho muže v obchodu s potřebami na famfrpál!

Zatím viděl pět lidí. Z toho dvě děti, s blonďatými vlásky a modrýma očima, jako led, neutrálním výrazem, jako všichni ostatní a kamennou maskou. Harryho to dohánělo k šílenství. duchové to nebyli...ale kdo tedy? Vždyť procházeli ostatními lidmi. Třeba je to nějaké kouzlo...BLBOST!!!

Tyhle prázdniny pro něj byly něco...nového. Něco, zvláštního. Čím více přemýšlel nad svou pravou rodinou, tím více ji chtěl poznat. Čím více ji chtěl poznat, tím více nesnášel Brumbála, že mu to neřekl. Čím více proklínal Brumbála, tím víc přemýšlel nad tím, jak to všechno bylo. Čím více nad tím přemýšlel, tím více mu to přišlo šílené, ale pravděpodobné. Celé tyhle věci, ohledně rodů, Merlina a Morgany a všeho možného mu připadalo více než pravdivé. S podivným pocitem, že se něco stane, ulehl do postele a okamžitě usnul...