Povídky

Ráno se probudil kupodivu odpočat. Vzhledem k tomu, že toho zas až tak moc nenaspal se cítil jako by spal nejméně o čtyři hodiny déle. Ron na něj zíral jako na blázna, když hravě vyskočil z postele a nachystal si věci do školy. Harry se jen usmál nad Ronem, který se po dlouhé době konečně vyhrabal z postele.

Když se k nim ve společenské místnosti připojila i Hermiona, šli na snídani. Hned první hodinu byla dvouhodinovka lektvarů se Zmijozelem. Ne že by se tam Harrymu chtělo, ale měl zvláštní pocit, že to dnes nedopadne tak špatně jako obvykle....

Před třídou ještě nikdo nebyl, tak si povídali. Po deseti minutách, když už tady stáli všichni, přišel Snape a bezeslova jim otevřel. Všichni si okamžitě poposedali do lavic. Harry se posadil co nejdál od Malfoye, protože věděl, že by to nedopadlo dobře. Samozřejmě se  ta chvíle před učebnou neobešla bez jeho  posměšných poznámek na účet Rona, Hermiony a jeho samotného. Harry mu to sice oplatil stejnou mincí, ale jeho kamarádi se k tomu asi neměli, tak to nechal plavat. Zatím Snape začal mluvit.

,, Tak na co čekáte?! Na tabuli je postup lektvaru, na konci hodiny každého oznámkuji." zavrčel.

Harry si všiml, že téměř všichni bezradně hledí na tabuli popsanou přísadami a postupem. Zamyslel se nad tím lektvarem. Vlastně není až zas tak těžký...Hned si donesl všechny přísady a k jeho překvapení mu šel lektvar pěkně od ruky. Lektvary nejsou tak těžké jak jsem si myslel...napadlo ho. K jeho potěšení na něj Hermiona, Ron, a několik dalších studentů - dokonce i Malfoy hledí dost překvapeně. Snape byl taky překvapený. Kde se to ten Potter sakra naučil?...přemýšlel nad tím.

Na konci hodiny Harry dostal za V což ho nesmírně potěšilo. Snape si sice neodpustil říct mu něco jedovatého, ale ani trošku mu to nezkazilo novou nabytou dobrou náladu.

Další hodiny byly zase v normálu, Harry stále pod vlivem dobré nálady. Ta ovšem hned opadla jakmile měli poslední dvouhodinovku - Obranu proti černé magii. Co když to pozná...Sakra to je komplikované...

Vešli do třídy, Harry se okamžitě nahrnul do poslední lavice, což ostatní překvapilo, Harry měl přece OPČM rád...Ron si za ním sedl, očividně mu místo v poslední lavici nijak nevadilo.

Nový profesor vešel do třídy.

,, Dobrý den. Takže, jak už jistě víte, jsem tu letos nový na tento předmět, jmenuji se Samuel de Ailen. Doufám, že spolu budeme vycházet..." pozdravil je s úsměvem. Harrymu sice hned připadal sympatický, ale rozhodně se mu nehodlal dívat do očí, připadalo mu, že nemůže ani mluvit.

,, Teď budu vyvolávat Vaše jména, a vy se budete hlásit, ano?" všichni přikývli.

,, Dobrá, tak začneme...

Adollenová Miriam." dívka se přihlásila.

,, Bristen David."

Pokračovalo to až kdy ž profesor zavolal:

,,Harry Potter." Harry zdvihl hlavu od lavice, na kterou až do teď zíral a zvedl ruku. Samuel se na něj zadíval. Nevěděl proč, ale ten chlapec mu připadal tak nějak zvláštní, povědomý....

Seznamování skončilo, a profesor jim vykládal o výuce a dovolil jim se zeptal na nějaké otázky ohledně tohoto předmětu a magie obecně. druhou hodinu si každý z nich musel dát malý souboj s profesorem. Nejdéle ze všech vydržel Harry. Samuel byl nad tím překvapený, to ano, ale pořád mu připadalo, že Harry jako-by nebojoval vůbec naplno, jako by nad něčím neustále a horečně přemýšlel. Taky si všiml takového zvláštního lesku v jeho očích, když se na něj podíval. Samuel se rozhodl, že si s Harrym promluví, tak nějak taky tušil, že se s ním spřátelí. Na konci hodiny mu řekl ať zůstane v učebně.

Harrymu se málem podlomila kolena. Co když to ví? byla ta jediná myšlenka, co mu jako  první prolétla hlavou. Po chvilce se mu v hlavě vířilo tak moc otázek, že ani nevnímal, že už všichni odešli. Do reality ho vrátil až Samuelův hlas.

,, Takže, pane Pottere...nebo Harry. Chtěl jsem se tě jen zeptat, proč si pořád jakoby duchem mimo, nebo jsem si všiml, že jsi vůbec nebojoval naplno, jako ostatní. Věřím, že kdyby si do toho souboje dal všechno, tak by jsi mě i porazil." vybalil na něj hned.

Harrymu ujela poznámka:,, To asi těžko..."

,, cože?"

,, nic..."

,, Vím že jsi něco říkal. Co to bylo?" Harry si povzdychl.

,, Říkal jsem že bych vás nikdy neporazil."

,, Já si myslím, že naopak jo."

,, Hm."

,, Máš nějaké problémy?" optal se Samuel.

,, Ne." příliš rychlá odpověď. Samuel se ušklíbl.

,, Lhaní ti moc nejde."

,, No tak jo, mám horu problémů, ale to si nechám pro sebe." zavrčel Harry podrážděně.

,, Jak chceš, ale kdyby sis to rozmyslel, klidně přijď." pokrčil rameny Samuel a Harry odešel. Ještě než za sebou zavřel dveře, Samuel zaznamenal, že si chlapec asi pořádně oddychl. Nevěděl proč, ale byl tak zvědavý, že se rozhodl, že se pokusí zjistit co Harryho trápí. Koneckonců by mu mohl pomoci. sice ho neznal nijak dobře, ale připadal mu mnohem lepší než ti zmijozelští žáci. I když to byl Nebelvír, rozhodně se tak občas nechoval. Harry byl takový tajemný...