Povídky

Když Harry vypochodoval z učebny, pořádně si oddychl. Klidně bych se vsadil, že se pokusí něco zjistit...pomyslel si.

Po obědě se šel projít po pozemcích a trénoval si různá kouzla. To ho zabavilo až do večera. Hned když to zjistil, běžel na večeři, kde shledal svoje kamarády.

,, Kde jsi byl? a co po tobě chtěl ten nový profesor?" vyzvídala Hermiona.

,, Byl jsem jenom venku a on po mně nechtěl nic...jenom si se mnou promluvit a zeptat se na pár věcí." zamluvil to harry a doufal, že se Hermiona nezačne vyptávat. Ron se zatím cpal jídlem a jen je poslouchal.

,, aha..." pokrčila Hermiona rameny a Harry byl šťasný, že si odpustila další otázky.

Harry si všiml, že ho celou dobu pozoruje Samuel. Byl to divný pocit, ale hned se z toho vzpamatoval a podíval se mu do očí. To ovšem mělo následek, že na něj Samuel použil nitrozpyt. Okamžitě si zabezpečil svou mysl, šlo mu to lépe než kdy předtím. Nitroobrana asi není zas až tak těžká...usmál se Harry v duchu. Samuel po chvilce přestal a zaraženě na něj zíral. Pak jen potřásl hlavou a myslel si svoje.

Harry s ronem si po večeři zahráli šachy a Hermiona pro změnu četla knihu. Tedy až potom, co je donutila napsat su úkoly... Harry musel neustále přemýšlet nad jednou a tou samou věcí. A co kdybych to Samuelovi řekl? Co by se stalo? Vždyť to není zas až tak hloupý nápad, měl bych rodiče, sourozence...rodinu. Zůstával bych v Bradavicích s přáteli a na prázdniny a svátky bych jezdil domů. Jaká je asi Rika, Ebony a Alex? Samuel je velice sympatický. Někdy mu to musím říct...A co brumbál? Ne! Ten se nic nedozví. není to špatný pocit vědět něco více něž on. ale co když to ví? A jak by mohl? Úplně normálně. Ukradli mě mým rodičům a vymysleli si věštbu...kdo? Světlá strana! ale co když to byl jenom Brumbál?

Ani to nezaregistroval a už byla večerka. Odešel do ložnice a pokusil se usnout. Bylo příliš mnoho otázek a žádné odpovědi...

Ráno se rozespale vyhrabal z postele a pomocí trochu vody probudil i Rona. Čekala je hodina s McGonagallovou. Přeměňovali věci a zvířata. Nebylo to nijak zábavné. Harrymu to šlo hned ale i tak mu tento den připadal zdlouhavý. Navíc se mu chtělo strašně spát. Ani nevěděl proč.

Na obědě se mu přihodilo něco podivného. Když šel ke stolu, zahlédl u stěny stát nějakého muže. Měl černé vlasy a v nich světlé proužky. Jeho oči byly čokoládově hnědé a upřeně se na něj díval. Síń se pomalu vyprazdňovala a když odešli učitelé a Ron s Hermionou, rozešel se k němu. Byl stejný jako postavy co vídal o prázdninách. Takový neurčitý.

,, Dobrý den, mohl by jste mi prosím říct kdo jste?" optal se ho Harry. Myslel si že neodpoví, nikdy mu nikdo z postav neodpověděl. Tak to ovšem nebylo.

,, ale jistě...Jmenuji se Paul Pheoties. Jsem tvůj předek z nebelvírovy strany." představil se s mírným úsměvem a čekal na harryho reakci. Harry vytřeštil oči.

,, co prosím? Vy...Nemáte být náhodou mrtvý?"

,, ano to mám. Taky že jsem. Ale tvá schopnost je naprosto zvláštní. Dokážeš komunikovat s mrtvými členy tvé rodiny, třeba i dávné a trochu vzdálené. dokážeš nás zavolat. Jen někdy se ozveme." vysvětlil mu to Paul.

,, Aha...no a když už spolu mluvíme, mohl bych se vás na něco zeptat?" řekl Harry.

,, No dobrá, povídej."

,, Zná moji rodinu?"

,, slyšel jsem o ní, trochu jí znám."

,, Budeš mlčet, nebo jim řekneš, že jsme spolu mluvili?"

Paul se zasmál.

,, Budu mlčet. Musím. Oni mě nevidí, neslyší. Nemají tu schopnost a já přicházím pouze za tebou, stejně jako ostatní." podotkl.

,, hm...pověz mi něco o mé rodině." poprosil Harry.

,, Tak jo, ale jen něco. Pak musíš na hodinu a já zpátky." ukončil to Paul a začal vyprávět.

,, Takže. Tvá matka je velice milá a hodná dáma. Pochází z nebelvírského rodu, ale díky tomu, že se zamilovala do zmijozela ji někteří lidé a členové rodiny zavrhli. I tak je měla ráda. Dokáže být přísná, ale můžu ti zaručit, že nikomu z rodiny by nikdy neublížila. Má hnědé vlasy a zelené oči. Dalo by se říci, že je tak nějak neutrální. Na žádné straně. Tvůj otec je sice zmijozelského původu, ale má i jiné vlastnosti. tvou maminku velice miluje, a jsem si jistý, že by za ní položil i život. Ostatně jako za každého člena jeho rodiny, tím nemyslím tu vzdálenou. Má své děti, tvé sourozence velice rád a společně s Lady Ann po nejmladším synovi pátrají. Tví sourozenci taky, od té doby co se to dozvěděli. zoufale se snaží najít svého mladšího bratra. Ebony, tvá nejstarší sestra dokáže být velice vážná. Má to v hlavě spořádané a má ráda knihy. je to velice hezká půvabná dívka. teď je jí myslím dvacet let. samuela si už poznal. sympatický mladík, s hnědými vlasy, stejně jako ebony, a zelené oči po matce jako ostatně všichni. Vsadím se, že řekl Brumbálovi nepřesný věk. Je mu devatenáct. Brumbál by tak mladého učitele určitě nezaměstnal. Rika je Samuelovo dvojče. Je usměvavá, a má spíše vlastnosti matky. Je jí taky dost podobná. Samuel si z ní často utahuje, je totiž o chvilku starší než ona. Alex bude mít v listopadu osmnáct. Jako všichni hledá svého bratra a svou rodinu má rád nade vše. tuším..že se chce stát bystrozorem. Má otcovy vlastnosti, spíše...ale podoba je matčina. stačí ti to," dopovídal Paul a Harry zatím pozorně poslouchal.

,, Jo asi jo. Ale už budu muset jít na hodinu..Díky." rozloučil se harry a stále přemýšlel nad právě  získanými informacemi.

,, Měj se Nicku!" zavolal za ním ještě Paul. Usmál se nad oslovením. To jméno se mu strašně líbilo. Byl sice zvyklý na oslovení ,, Harry" ale tohle bylo super.

Hodiny proběhly jako vždycky. Výklad, teorie, praxe, úkoly.

Myslel si, že všechno bude zase jako obvykle ale nebylo. Zase. Na večeři měl jen štěstí, že vyvázl se zdravým rozumem. Večeřel jako vždy, když najednou se mu v hlavě míhaly myšlenky všech lidí v síni. Hned si uvědomil, že to svědomí telepatie a okamžitě vypadl. o telepatických schopnostech už přečetl hodně, a proto se mu podařilo si mysl zaštítit hned po večeři, pomohla mu i schopnost nitroobrany a obrany mysli. Ten večer se rozhodl jít spát brzo.