Povídky

Další den Harry téměř nevnímal své kamarády. U oběda už toho měl Ron dost a zeptal se ho: ,, Hele Harry, co je to s tebou?!"

,,Cože? Teda...no nic mi není, jenom jsem nad něčím přemýšlel." odpověděl stále duchem mimo Harry. Ron jen zakroutil očima.

,, Tak si aspoň pohni, máme přeměňování." Harry jen pokýval hlavou. Stále musel myslet na tu událost ze včerejška. Byl sice rád, že ho má rodina ráda a hledají ho, ale zároveň si nebyl jistý, jestli je pravý čas jim říct pravdu. Rozhodl se knihu schovat u sebe v kufru, pořádně zahrabanou. Po zdlouhavé dvouhodinovce přeměňování měli konečně volno. Harry si šel s Ronem zalétat a Hermiona zatím pročítala učebnice a psala úkoly. 

Létání je zdrželo až do pěti odpoledne. Po večeři si zahráli šachy a Harry se vydal do KNP. Jako obvykle trénoval kouzla, ať už útočná, nebo obranná, vyčaroval pár postav, které měly podobu jeho nepřítelů ) a po těch metal kouzla. Trénoval si i své vrozené schopnosti, které se během posledních pár dnů trochu rozšířily. Ovládal nitroobranu, nitrozpyt, telepatii, empatii, animagii, metaforgomágství, komunikaci s mrtvými a hudební umění. Pokud šlo o komunikaci s mrtvými, šlo to těžko, ale postupně si dokázal přivolat Paula a ještě nějakou ženu, která ovšem po chvilce zmizela. Jinak hrál na klavír, kytaru, flétnu a housle. Chtěl už odejít, když v tom se mu v hlavě jakoby vybavila taková zvláštní melodie. Sedl si znovu ke klavíru, a zahrál si jí. Postupně z toho vznikla nová píseň. Hrál si jí v různých způsobech, a netušil, že ho přitom někdo pozoruje...

Samuel šel v osm hodin po chodbě v sedmém patře. Dozvěděl se z různých rozhovorů, že se zde nachází komnata, která se ukáže tak, jak si jí dotyčný představí. ale velice ho překvapilo, když v ní někdo byl. Schoval se za regál s knížkami a opatrně se podíval kdo to je. Byl to Harry, a hrál na klavír. Páni! To jsem netušil, že umí tak dobře hrát na klavír... pomyslel si. Ta píseň mu připadala známá. Jako by jí už někdy slyšel. No jasně! Tu si přece jednou hrál na klavír táta, když mi bylo patnáct! Uvědomil si Sam a zamračil se. Jak jí sakra může znát. A proč by nemohl? Tu píseň mohl složit kdokoli! Nemusí to znamenat nic konkrétního. Ale stejně je to divný.

Jen tak tak se stihl schovat před Harryho zraky. Když přemýšlel Harry už dohrál a šel pryč. Samuel si oddychl. Co by si pak o mě pomyslel? Že ho tady šmíruju, nebo co?! zašklebil se a porozlédl se po místnosti. Byly tady hudební nástroje, křeslo, regály s knihami, rádio, papíry, stůl. Taková útulná pracovna. Uvědomil si, že tu Harry nechal noty k písni. Sedl si ke klavíru a bez problému jí zahrál. Hrát na klavír ho naučili rodiče, sám je o to požádal. Hudební nadání měli prostě v rodině...Když si uvědomil, že tu už nemá co dělat, tak odešel.

Dalšího rána se Harry probudil se zvláštním pocitem. jako by se snad mělo něco stát, nebo co... Neřešil to a probudil stále spícího Rona. Zprvu to sice nešlo, ale po prohlášení, že mají za deset minut lektvary vyletěl z postele jako kulový blesk.

V učebeně lektvarů je čekalo  nemilé překvapení. Snape už stál u tabule  a posměšně se šklebil na třídu.

,, Dnes si všichni zkusí vyrobit Veritasérum," chtěl pokračovat ale Hermiona ho přerušila.

,, Ale pane, Veritasérum se přece..." nedokončila to.

,, Mlčte Grangerová! Odepisuji Nebelvíru deset bodů! Jak jsem řekl, dnes si každý zkusí vyrobit veritasérum, a na konci hodiny si na někom předvedeme co tento lektvar způsobuje..." nepěkně se usmál a pokračoval: ,, Například na panu Potterovi."

Harry zbledl. Do háje! Co teď jako budu dělat? Panebože, jestli se to neproflákne tak jsem svatej...

Snape s potěšením sledoval smrtelně bledého Pottera a po chvilce jim přikázal, aby začali s lektvarem.

Harry zatím horečně přemýšlel nad nějakou výmluvou. Co kdybych se prostě ulil z hodiny a řekl že mi není dobře? Jo! Jasně! Ten mi tak uvěří... Nebo třeba na sebe použít nějaké kouzlo, ale jaké?! Ale počkat! Co třeba to kouzlo co způsobí horečku a motá se tomu dotyčnému hlava? Super nápad! Teď jenom aby si toho ten netopýr nevšiml...

Harry šel pro zbytek přísad do lektvaru a u skříně na sebe namířil hůlkou. Neverbálně pronesl formulku a hned pocítil, že to zabralo. Hlava mu vžímo hořela a nepříjemně se točila. Snad to vyjde... pomyslel si téměř zoufale.

,, Ehm... pane profesore? Není mi dobře, nemohl bych si prosím zajít na ošetřovnu?" zeptal se poněkud zvláštně. ještě aby ne, vždyť na tom závisel jeho život!

,, Doopravdy Pottere? Mě se spíš zdá, jako by jste se chtěl vykroutit z toho menšího rozhovoru.

A do pr...čic.No tak to asi nevyšlo.

,, Pane profesore, mě vážně není dob..." nedořekl to, poněvydž to nevydržel a skácel se k zemi. Ruce měl přitom na hlavě, kterou proklínal. Teď to fakt nehrál. To taky Snape poznal.

,, No dobrá... můžete jít. Doprovodí Vás slečna Grangerová. a místo Pottra si vyzkoušíme třeba... Longbottoma."

Harry se s pomocí Hermiony zvedl a odloudali se na ošetřovnu, kde si ho už vzala do péče ošetřovatelka.

,, Propána, vždyť  vy úplně hoříte! Hezky tady zůstanete do konce vyučování pane Pottere." Prohlásila nekompromisně. Hermiona se zatím vypařila. Harrymu stále třeštila hlava, ale aspoň to stálo za to...