Povídky

Seděla na trávě a plakala. Slzy jí doslova zmáčely obličej, ale ona to nevnímala. Jak to jen mohla udělat? Copak se o ní neříkalo, že je to ta nejmocnější čarodějka? Ano, říkalo...Tak jak mohla dovolit, aby se její duše zmocnili démoni? To nepochopila. Zabila ho. Nebyla to její chyba, ale zabila ho. Uvědomila si, že ho má ráda jako ještě nikoho jiného. Od té doby se ale začaly dít strašlivé věci. Zprva nevěděla kdo to všechno dělá, ale poté..když ho zabila, tak do sebe všechno zapadalo. Teď pochopila, že to byla zkouška. Zkouška, za kterou tvrdě zaplatila. Milovala ho od první chvíle co ho uviděla. Zabila ho, a démoni její tělo opustili. S tím se nedalo žít. Ještě s vědomím, že spolu mají dítě. Ne! Mají dvojčata. Ale po jejich narození je dala pryč. Nezabila je, ani nevěděla proč. Nevěděla, co se s nimi od té doby dělo. Litovala je. nikoli sebe. Jemu o nich nikdy neřekla.

Slzy stále dopadaly na trávu a ona moc dobře věděla, co musí udělat. Musí zničit zlo, aby odplatila ztrátu dobra. Hned co to udělá, stane se z ní bude démonka. Už neměla síly, ale přece jenom musela udělat to, co měla už dávno. Vzala pergamen a brk. Tuží a krasopisně psala dopis, kterým pomůže světu. Kterým pomůže světu, kde žije její dědic. kde žije dědic Morgany a Merlina. Však on si ho jednou najde...s dobrým pocitem zavřela oči a pergamen zmizel. Umírala...