Povídky

Cesta netrvala moc dlouho. Zanedlouho už se auto zastavilo před krásným, velkým domem. Harry se na něj jen ohromeně díval. Zas tak moc si ho nepamatoval. Věděl, že je velký, ale až tak...? Sirius se při pohledu na Harryho ušklíbl, a řekl, ať jde dovnitř, že musí jet k sobě domů. Harry věděl, že jde na řád. Failon mu o Fénixově řádu vypravoval.

Vydal se k domu a otevřel dveře. tam už stála hromada lidí a všichni kolem Teresy. Lily si všimla, že někdo otevřel dveře, a když uviděla Černovlasého chlapce s brýlemi a smaragdovýma očima, rozeběhla se j němu. Ihned ho objala a ostatní ji taky následovali. Přesněji řečeno ne všichni. Trochu si s ním vyprávěli, a potom mu James ukázal jeho pokoj. Byl hezký. Jiný, než měl v Sekygamu, ale hezký. Modře vymalované stěny, skříňky ze světlého dřeva, postel s modrou přikrývkou a polštářem, stůl se židlí, světle modrý koberec. Pokoj pro kluka. Harry si pomyslel...Teresa má pokoj určitě v barvách nebelvíru...Ušklíbl se a hodil svůj batoh na postel. Po chvilce prohlížení svého pokoje se vydal k ostatním.

Další den bylo 24.12. Štědrý den! Harry na sebe hodil něco pěkného. Sešel do kuchyně, kde byli někteří lidé ,přesněji řečeno ti, co už vstali.

,,Doré ráno" pozdravil je. Byli docela překvapení, že ho vidí tak brzo. Vždyť James, Sirius, Teresa a mnoho dalších ještě spí.

,,ahoj Harry." kývl na něj Remus. Lily ho taky pozdravila.

,, Chceš snídani?" zeptala se ho. Nevěděla, jak slavil Vánoce.

,,Ne, vždyť  na Štědrý den se přece nejí. Až večer." zakroutil Harry hlavou. Remus vyvalil oči. ,, Co je to za zvyk?" divil se.

,, No, to je přece mud..no to se prostě o vánocích dělá, na naší škole a tak..." vyhrkl rychle a oddychl si, že se stihl zadržet, než by  řekl, že je to mudlovský zvyk. Určitě by se divili, odkud ví že kouzelníci, říkají normálním lidem mudlové.

Remus jen kývl hlavou, že rozumí. On a ostatní se v klidu nasnídali. Po dvou hodinách, se začali slézat i další členové řádu, a všichni, kdo byli o vánocích u Potterů. Harry si četl v obyvacím pokoji. Byla to kniha o pokročilém nitrozpytu. Taurion mu poradil, aby na ni dal obal, nějaké mudlovské knihy. Vzal si jeho radu k srdci, a na knihu dal obal s názvem: Detektivní příběh kocoura šmudly. Harry by si nic takového nikdy nepřečetl. Do obyvacího pokoje vrazily dvojčata a za nimi se hnal Ron Weasley. Jen na Harryho kývli na pozdrav a zase se vytratili. potom k němu přišla dívka s rudými vlasy.

,,Ahoj." pozdravila ho a sedla si do křesla vedle něj.

,, čau.."zvedl k ní oči Harry.

,,Jmenuju se Ginny. Ginny Weasleyová. To byli moji bráchové." kývla hlavou ke dveřím.Harry se usmál.

,, Jo, já vím. Jde to poznat, a něco jsem slyšel.."

,, No jo. tak já už jdu.." pípla a odešla. Harry jen zakroutil hlavou a dal se do čtení.

Bylo šest hodin večer a u Potterů se chystala slavnostní večeře. Za půl hodiny už všichni seděli u stolu, a jedli skvělou večeři, kterou nachystala Lily a paní Weasleyová. Po večeři se všichni vydali k vánočnímu stromečku, u kterého už byla hromada dárků. Teresa, Ron, a dvojčata je začali rozdávat. Harry se musel ušklíbnout, když spatřil knihy, které mu koupili rodiče. Zvířata znal snad  nejlíp ze všeho a knih o nich měl Sekygamu tak patnáct. A potom další horu k nich o kouzelných zvířatech. A pokud jde o detektivní případy pro děti...Kdyby mohl, tak by se rozchechtal na celé kolo. Ale toho by si jistě někdo všiml. Tak poděkoval a dal do toho takovou tu dětskou radost. Od Remuse dostal nějakou hru pro tři lidi. To by se hodilo, kdyžtak bych si mohl s Failonem a Tautionem zahrát, ale zamítl to, když zjistil o čem hraje. Nejvíc ho potěšil dárek od Siriuse. Hra- ale byla to lepší hra než od Remuse. slovní zásoba pro děti a mládež. To by se mu molo hodit...Potom dostal nějaké cukrovinky a svetr s písmenem H uprostřed, který byl světle zelený. Upřímně - tuhle barvu nesnášel. Usmíval se, nechtěl žádné tázavé pohledy a divné dotazy.

Vánoce u Potterů proběhly v celku v poklidu. Teresa, Sirius, a James často něco vymýšleli, a Harry se zase občas bavil s Remusem. Musel lhát, ale co už, když musel, tak musel. Když byl den, kdy měl odjet, tak se zase všichni rozloučili a Remus mu dal malou knížku s příběhy ve hvězdách, z čehož byl překvapený, ale neokomentoval to. Asi dárek na rozloučenou.

Za pět hodin stál opět před školou, kde bude další dlouhou dobu. Sekygam. Usmál se vydal se zpět na pokoj.