Povídky

Dnes u nich byl na večeři i Sirius s Remusem. Jako obvykle zase vykládali veselé příhody, nebo vtipy. Harry se občas usmál, ale většinou zůstával v klidu. Pořád přemýšlel nad první magií. Bylo to tak zvláštní...Po jídle, které bylo jako vždy výtečné, šel do svého pokoje. Ze svého kufru si vyndal svoji kytaru ( byla zmenšená..) a kouzlem ji zvětšil. Zahrál si na ní několik písniček, co znal nazpaměť a šel spát.

Ráno, bylo jako každé jiné. Koupelna, Rozcvička, Snídaně. Dnes chtěl zajít na Příčnou ulici, a koupit si tam svou vysněnou knihu, kterou si tak přál na narozeniny - Cherubínská kouzla. Nevěděl, jestli by to radši neměl říct rodičům, ale to rychle zamítl. Nemohl to ještě prozradit. Měl z dnešního dne divný pocit. Jako by se něco mělo stát.

Opatrně vytáhl ze svého kufru skleněnou kouli, kterou si mohl nechat, z hodin Jasnovidectví. Jasnovidectví ho sice nikdy moc nebavilo, ale šlo mu to. Pořád dával pozor, jestli někdo nejde, až když se ujistil, že ne, pohlédl upřeně na vlnící se vnitřek koule.

Viděl něco zvláštního, to co ještě nikdy. Bylo to jako kouř, který se barvil z bílé na černou, a zase zpátky. Na chvilku zahlédl pár barevných paprsků, a nějaký hlas. Kouř už zůstal jen černý.

Když odvrátil hlavu, zamyslel se nad tím, co viděl. Musí se stát něco špatného. Ta černá...a kouř, tedy jestli to kouř byl... Teď nevěděl, jestli by na tu Příčnou měl chodit. Co když tohle vyobrazovalo neštěstí na příčné ulici?! To bylo docela pravděpodobné, ale Harry si byl vědom toho, že to může být jen jedno řešení z mnoha.

Schoval kouli a nervózně chodil po pokoji. Nedalo mu to klidu. Když už si nemohl pomoci, tak alespoň začal cvičit novou magii. Nevěděl jak, ale šlo mu to rychle. Párkrát řekl kouzlo, a potom už mu šlo pokaždé.

Na obědě, když se Harry zrovna chystal k odchodu, někdo na něj zavolal. Byl to jeho otec.

,, Harry, dnes jedeme na  jednu kouzelnickou ulici. Nevím, kde chceš být, jestli tady, nebo u Siriuse, to je jedno." mávl rukou.

,, A nemohl bych jít s vámi?" vyhrkl Harry dřív, než se stačil zarazit. Sakra! Dávej pozor.

,, No, já nevím, ale asi..asi bys mohl" připustil James a Sirius se vmísil do rozhovoru.

,, Ale jak tam pojedeme? Nemůžeme se s ním přemisťovat, a přenášedlo a letax asi taky ne.."řekl potichu Jamesovi do ucha. James se poškrábal na hlavě.

,, Mohli bychom jet autem, stihneme tam být dřív, když pojedeme už teď." řekl nakonec.

,, No dobře." kývl Sirius.

Tak se taky stalo. Jeli autem, a na příčnou šli přes děravý kotel. Harry pochopitelně předstíral nesmírné překvapení. Ale ne tak velké,  aby to bylo někomu podezřelé.

,, Takže, Harry, kam bys chtěl jít?" zeptala se ho Lily.

,, Nevím, jen se tu porozhlídnu." řekl Harry pohotově, a Lily kývla hlavou na souhlas.

,, Tak..za hodinu, se sejdeme tady. Zapamatuješ si tu cestu?" zamračila se váhavě.

,, jasně, že jo. Když tak se zeptám lidí." ujistil ji Harry, a jen co jeho maminka odešla, už se řítil do knihkupectví. Přede dveřmi si přičaroval mikinu s kapucí, aby mu neviděl prodavač do obličeje.

,, Dobrý den." pozdravil prodavače. ten mu pozdrav opětoval.

,, Máte tady knihu: Cherubínská kouzla? " optal se.

,, No." prodavač se na něj zaskočeně podíval..,, Ano, ale je drahá." nepatrně se ušklíbl. Harry bolestně zkřivil obličej, když uslyšel tu sumu galeonů, ale stálo to za to. Odešel a opět si nechal zmizet mikinu, teď společně s knihou. Poflakoval se po ulici, a prohlížel si výlohy s potřebami na famfrpál, hábity, všechno možné. Zašklebil se při pohledu na obchod Freda a george Weasleyových.

Uběhla téměř hodina a on se pomalu vlekl na domluvené místo. Ale ani tam nedošel, když se ozvala rána. Zděšeně se otočil a spatřil velkou armádu s Voldemortem v čele.