Povídky

Od té doby všichni věděli, že je Harry kouzelník. Harry sám nechodil na všechny bitvy, jen na tym kde by byla velká převaha temné strany. Nechtěl bojovat proti svým přátelům a rodině. Ale musel si zvykat. Musel držet rovnováhu. Občas prostě nezbývalo nic jiného, než pomoci temné straně, a omráčit pár kouzelníků, což mu bylo velice proti srsti. Nezabíjel lidi...alespoň pokud by to nebylo nezbytně nutné... Zatím Fénixovu řádu nehodlal říci o všem. Samozřejmě, že věděli, že je jeho úkolem zabít Voldemorta, ale o rovnováze na zemi jim neřekl. Taurion mu poradil, aby skoncoval s Voldemortem, a potom všechno nechal být, že si řád se smrtijedy poradí. Nebo obráceně. Každopádně by to mnohé věci ulehčovalo. Harry občas přemýšlel před spaním, o tom, jak všichni předpokládají, že Voldemorta zabije. Co když to ale bude naopak? To je nikdy nenapadlo... Nad tím vždy jen zakroutil hlavou, a vyhnal podobné myšlenky.

Často za ním chodila Kat, Michael a Daisy. Teď s Jamesem, Siriusem, Remusem a někdy i Teresou hrávali famfrpál i oni. Teresa ale byla ve škole, takže to bylo tři na tři, protože Daisy nehrála. Promíchávali družstva, ale nejčastěji byli v jednom James, Remus, a Sirius a v druhém harry, Michael a Kat. Byla to jejich nejlepší zábava, kromě vtípků a žertů, se kterými jim pomáhali i Fred a George Weasleyovi.

Jednoho dne u Potterů:

Zazvonil zvonek u dveří, a Lily šla otevřít. Jakmile uviděla Kat, zavolala Harryho. Ten jí s úsměvem přivítal. Ona se taky usmála, ale hned poté prohlásila. ,,Musíme si promluvit s řádem. Mám důležitou informaci." po úsměvu už nebyly ani stopy. Harry v rychlosti vyřídil Lily, ať svolá řád, a za půl hodiny už všichni seděli v kuchyni ny ústředí.

,, Tak. Pročpak jsme tady?" zeptal se Brumbál mladé dívky.

,, Podle mapy, kterou má Michael a Daisy, jsem poznala, že se blíží útok na Bradavice. bude to zhruba za týden, a ke všemu tak přitáhne většina jeho armády. Nevím to jistě, ale mluvilo se i o nemrtvých, a démonech, ale to obravdu není pravděpodobné." domluvila Kat a zmlkla. V kuchyni se naráz spustila velká debata na téma: útok na Bradavice. Měli v plánu říct i Ministerstvu o všem co dívka vypověděla.

Tato zpráva jim rozhodně nepřidala na náladě, která byla i tak docela ponurá, ale uklidňovalo je pomyšlení na Harryho slova: Udělám to...v té bitvě, ale musím se na to připravit. Věděli, že se mu příčí zabíjet, i kdyby to byli smrtijedi. Včetně Voldemorta, ale naopak mohli s jistotou říci, že Harry Voldemorta nenávidí.

Všichni se chtěli poslední týden před bitvou dostatečně připravit na boj, na život a na smrt. Tušili ovšem, že jestli jejich pán padne, tak se rozutečou, ale  nebude klid navěky, a zase přitáhnou zpět. Ten večer jim Harry pověděl alespoň pár podrobností o rovnováze, a dalších svých schopnostech. Alespoň to je nepatrně potěšilo, a zahřálo u srdce. Každý se těšil, až tohle všechno skončí. Harry měl sice myšlenky typu: Tohle neskončí nikdy, ale nikdy nic neřekl nahlas. Byl si vědom toho, že válka bude na světě, vždy a všude.