Povídky

,,Těší mě, Harry, jmenuji se Roger Johnson." pozdravil chlapce muž. Harry nic neříkal, nevěděl co. Muž tedy pokračoval.

,, Všiml jsem si, že se moc s ostatními, nebavíš..." podíval se mu do očí. Chlapcovy oči ho fascinovaly. Byly smaragdově zelené a na kraji zorničky tvořily kruh černé a bílé linky. Nikdo si toho ani nemohl všimnout. Teď když to viděl, zablýsklo mu v očích. ten chlapec je zvláštní.

,, Nevím o čem, nechybí mi to, dalo by se říct. Mnohem raději čtu." řekl nejistě Harry.

,, Mohli bychom si promluvit Harry?" zeptal se po chvilce pan Johnson.

,, No tak dobře.."

Zvedli se a odešli za školku, do zahrady.

,,Tak. Chtěl bych ti  nabídnout studium na jedné soukromé škole." řekl bez otálení Roger. Chlapec chvíli přemýšlel.

,, Nevím, jestli by se to rodičům líbilo, soukromé školy stojí více peněz." odpověděl mu Harry.

,, Kdepak, Harry, za tuhle školu se více neplatí, nicméně to není obyčejná soukromá škola. " Harry na něj vyvalil oči.

,, Jaká je? Vyprávějte mi o ní...prosím" prosil Harry pana Johnsona. Ten se jen usmál. ,, dobře. Nepřerušuj mně." dodal.

,, Takže jak víš, ve tvé rodině jsou všichni kouzelníci. Tobě řekli že nejsi. To ovšem není pravda, Harry. Necítili z tebe magii, protože je mnohonásobně vyšší než jejich. Vím, že chceš říci, že to není možné, ale je. Kdysi dávno, před několika tisíci lety, žili dva mocní mágové. Mágové se od kouzelníků v podstatě neliší, ale jsou mocnější  a mají vrozené dary. Ti dva byli bratři, a udžovali svět v rovnováze. Dařilo se jim to, dokud na svět nepřišli ještě dva další velcí čarodějové. Jmenovali se Morgana a Valcar. Nakonec všichni zemřeli, ale bratři byli chytří, a všechnu svou moc a sílu vložili do přívěsků, které neustále nosili na krku. Přívěsky zmizely, a objeví se až když se narodí dědic. Jen on může jít do jeskyně, kde mají být schované. Jen on může zase jednou udržet svět v poklidu a bez válek. Bez něho si kouzelníci nedokážou být rovni." Dopověděl Roger a zadíval se na chlapce který ani jednou nepromluvil. Jen poslouchal.

,, A co to má společného s tou soukromou školou?" zeptal se nechápavě Harry.

,, Dočkej času. Ta škola je pro zvláštní děti. Nikdo z těch dětí neví, že je na škole ještě někdo jiný než on sám. Každý má svého učitele, popřípadě více učitelů, a těm říká Mistře. Jsou tam různé obory, ale ne všechny jako v klasických kouzelnických školách. Studují tam víly, vlkodlaci, démoni, stvoření, která potřebují pomoci, a podobní lidé, kteří naši pomoc potřebují. Učí se ovládat své prokletí. Ale nikdy tam nestudují normální kouzelníci. V životě jsme na škole neměli člověka, který by neměl prokletí temnoty, nebo nemoc. Ty budeš první, pokud přijmeš. Pořádně si to rozmysli." vysvětloval dál Roger.

Harry přemýšlel. Chtěl tam, ale co rodiče?

,, Já bych to bral, ale co řenu rodičům, nemohu jim říci že jsem...nějak-ký..." nedopověděl to.

,, Ano, Harry, správně! Čekal jsem až ti to dojde. O naší škole neví nikdo jiný, než ten, kdo tam studuje, a tak to musí i zůstat, rozumíš? Zeptáš se jich, jestli by si nemohl chodit na levnou soukromou školu pro chytré děti. Studium začíná od sedmi let. Má to ale podmínku. Domů by si jezdil jen jednou za tři roky, a to na Vánoce. Mohl by si jim psát." řekl smutněji, věděl že se chlapci  bude stýskat po domově.

,, Hm, ...já myslím že jsem se rozhodnul. Pojedu tam.." řekl pevně Harry a pokýval hlavou na souhlas.

,, Dobře Harry, jsem rád, že si se takto rozhodl. Bude nám ctí učit Temného a světlého mága." usmál se Roger.

,, COŽE?!" vyjekl Harry. Jakého mága proboha?

,,No, víš zapomněl jsem ti říct, že to ty jsi tím dědicem dvou bratrů." vyhrkl Roger a zmlkl.

,, No,...to je výhra." valil oči Harry. Roger se zasmál.

,, Až bude čas, pošleme ti dopis. Zatím na shledanou Harry Jamesi Pottere, Temný a světlý mágu..."

řekl Roger a zmizel.